Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

Vývoj českého realismu

Info - Tisknout - Poslat(@) - Stáhnout - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

Kdo bude vítěz letos?  NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
 Nejlepší: Tablo - Školní časopis na webu - Školní webové stránky - Třídní stránky - Profesorské stránky

12) Vývoj českého realismu

1. POČÁTKY ČESKÉ REALISTICKÉ LITERATURY (40. a 50. léta 19. století)

V této době doznívá romantismus a začíná se rozvíjet realismus.
Společenské podmínky
Do roku 1848 vrcholí české národní hnutí, stává se záležitostí širokých vrstev obyvatel, zapojuje se do něj drobná buržoazie, studenti, inteligence. Požadavky kulturní a jazykové přerostly v požadavky politické - vrcholí v roce 1848 – boj za odstranění feudálních přežitků (roboty), za demokratické svobody a za samosprávu českých zemí.
Po roce 1848 revoluce přinesla pouze zrušení roboty, nastává období Bachova absolutismu - doba útlumu v politice a kultuře (nevycházejí české knihy - jen Kytice a Babička) - Sabina a Frič byli ve vězení, Kollár a Čelakovský umírají, Tyl a Borovský byli pronásledováni, Palacký se stáhl, neexistovaly české časopisy, jenom Lumír)

Počátky realizmu (tzv. realizmus prostý) najdeme u výrazných autorů 40. a 50. let:
JOSEF KAJETÁN TYL (1808 – 1856)
- zasloužil se o vývoj dramatu 19. století směrem k realismu
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
- gymnázium v Německém Brodě; filosofie; kněžský seminář; vychovatel v Moskvě
- kritika formou SATIR – hlavní a nejdůležitější část Havlíčkovi činnosti - ostrá kritika – zesměšněním
"Epigramy" – jako včelí žihadla, útočné, kritické, výsměšné, krátké, stručné, básně, rýmované – jako lidové popěvky, - jsou určeny – CÍRKVI, VLASTI, MÚZÁM, KRÁLI, SVĚTU
Obrazy z Rus (1843 - 46) - jsou to cestopisné črty
- realisticky zobrazoval ruský lid
- Havlíček poukazoval na to, že by se od sebe měly oddělit ruský národ a jeho vláda
Tyrolské elegie – básnická skladba, elegie = žalozpěv (rozmluvy s měsícem), ironie, paradoxy
Král Lávra – 1854 – a otištěn až 1870, psán v Brixenu, na motivy irské pohádky – o slaboduchosti krále
Křest sv. Vladimíra – nejrozsáhlejší dílo, smyšlený epos o zániku pohanství v Rusku a satira absolutismu

BOŽENA NĚMCOVÁ (1820 ? – 1862)
vl. jméno: Barbora Panklová, ale Johann Pankl a Terezie Novotná nebyli její praví rodiče, možná nemanželská dcera sestry Kateřiny Zaháňské s hrabětem Metternichem.
v 15 – poslána do německé rodiny, kde měli knihovnu = četba německých romantických knih
v 17 se provdala za Josefa Němce, který byl o 15 let starší. Manželství nebylo šťastné, Josef měl protirakouské názory – často se stěhovali. Měli spolu 4 děti. V Liberci se seznámila s chudými lidmi. Mezi nimi sbírala pohádka, které si zapisovala. Zastihlo je tam revoluční období – Josef byl poslán za trest na Slovensko a Božena zůstala s dětmi v Praze. Rodinu živila literaturou, ale přesto žili v bídě.
B. Němcová měla moderní a odvážné názory na postavení ženy ve společnosti, rodině. Zajímala se o sociální otázky. Ráda navštěvovala debaty pražské inteligence – V. B. Nebeský.
Helena Sopková – přeložila důkazy ve své studii o pravých rodičích B. Němcové
A) NÁRODOPISNÉ PRÁCE
Obrazy z okolí Domažlického
- je to popis - národopisná studie - nemá děj, ale je to popis lidových zvyků týkajících se náboženství, přibližuje zvyky skupiny národa
- v ukázce: přibližuje zvyky týkající se jara, před velikonocemi, vynášeli smrtku
- jsou to články zaznamenávající situaci a stav národního uvědomění na Chodsku, ale všímají si i lidové kultury a později otázek sociálních
psala pohádky - upravovala je, snažila se je zdokonalit a vytvářela nové, nejde jí o zachycení povodní podoby pohádkových motivů ani o odborný národopisný přepis, spíše o vlastní převyprávění lidové látky. Jednotlivé pohádkové motivy upravovala tak, aby zobrazovaly typické prostředí s typickými postavami českého lidu i s jeho povahovými vlastnostmi. Hlavní myšlenkou B.N. je demokratická zásada rovnosti všech lidí, uskutečnění spravedlivé vlády a vítězství mravních hodnot nad silami zla.

Národní báchorky a pověsti (Báchorky)
- jeho zkrácená veze jsou Báchorky, zahrnují několik druhů lidové slovesnosti, především pohádky, ale i místní pověsti a legendy
- jí vytvořené jsou: Sedmero krkavců, Princ Bajaja, O 12 měsíčkách, Princ a Večernice
Slovenské pohádky a pověsti
- při svých cestách na Slovensko, oblíbila si lid, více zaznamenává, nepřepracovává je tolik
B) PRÓZA
povídky - Divá Bára, Karla, Pan učitel, Rozárka, Dobrý člověk – je zde dobrý člověk, který chce pomoci jiným
Babička
- Němcová ji psala pro útěchu své duše - zemřel jí nejstarší syn Hynek (nadaný malíř)
- Magdaléna Novotná skutečně B.N. vychovala v Ratibořicích
- 2 pásma - obecné seznámení s životem babičky, se zvyky, vlivem na okolí
- celkově život na Starém bělidle = život na venkově
- je to rozsáhlejší povídka, je zpracovaná metodou obrazů ze života, babička ztvárněná jako dokonalá bytost ® idealistický pohled
- babička měla pozitivní vztah k práci, lidem, zvířatům
- povídka zpracovaná metodou obrazů ze života, uvolněná kompozice
- úvod: básnička Dávno, dávno již tomu.........
1) Osudy lidí - příjezd babičky, obecné seznámení s jejími zvyky, osudy postav, které postupně vstupují do děje
- ve vesnici: rodina - pan a paní Proškovi, babička, Adélka, Barunka, Vilém a Jan, dále Kudrnovi, mlynářova rodina - Mančinka, myslivec - mladý Orlík, Viktorka - z hospody, Kristla - z hospody
- na zámku: paní kněžna, slečna Hortenzie
- spousta lidí zidealizováno
2) v 7. kapitole začíná 2. dějová linie
- lidové zvyky - líčení průběhu ročních období a zvyky v průběhu těchto období
- chodili na pouť = jít na vzdálené poutní místo něčím známé, vyhlášené, chodili do Vambeřic (Polsko)
- zapalování hromnice, draní peří, vynášení smrtky
- hlavní smysl: utíká do idealizovaného světa
- hlavním záměrem B. N. je ukázat harmonický život prostých lidí, představovaný ústřední postavou ideálně dokonalého člověka
- babička - obětavá, hodná, starostlivá, moudrá - životní zkušenosti, měla strastiplný život, oslava babičky jako prostého, moudrého venkovského člověka, který je morálně na výši
-hlavním zdrojem, z něhož Němcová čerpala látku k dílu, byly vzpomínky na vlastní dětství. Ale tyto vzpomínky si ještě rozšiřovala poznáním lidového života.
- kniha zachycuje jen krátký výsek z babiččina života, ale ve vzpomínkách se promítá celý její minulý život. Přitom vlastním tématem knihy nejsou babiččiny osudy, nýbrž její postoj k lidem, jednání a názory.
V zámku a v podzámčí (1857)
- děj se odehrává na Nymbursku, kdy přijíždí nová šlechta – Skočdopolovi (pan a paní von Springenfeld) - zbohatlíci, kteří si titul koupili
- záměr autorky ukázat: život na zámku - život Skočdopolových, paní má radši svého psa než lidi
život v podzámčí - vdova Karásková umřela a její 2. dítě Vojtěch se staral o psa paní Skočdopolové
- rodina Sýkorova - ujali se Vojtěcha
- postava dobrého člověka - doktor - znal dobře obě prostředí, chtěl zlepšit postavení chudých - paní S. onemocněla cholerou - ale uzdravila se díky péči lékaře, služebnictva, změnila se a uvědomila si, že moc nerozuměla svému manželovi, starala se pouze o sebe ® snažila se pomoci lidem - hlavně Vojtěchovi - dala ho na studia
Pohorská vesnice (1856)
- rozsáhlá povídka, Hanuš Březenský má zámek na okraji šumavské vsi, je ideální typ hraběte
- užila zde zkušenosti z pobytu v Ratibořicích, Domažlicku, Slovensku
- děj na Šumavě a Slovensku, spojuje život české šlechty,prostého chodského lidu a slovenských drotarů (=dráteníci, spravovali hrnce, nádobí). Hrabě žije v těsném kontaktu s vesnickým lidem - mají se rádi. Zobrazení idilických vztahů mezi hrabětem a chudými, myšlenka česko-slovenské vzájemnosti. Současně je to národopisná studie - líčení lidových zvyků na Chodsku a Slovensku.
Chýše pod horami (1858)
- Bohuš Sokol je Čech, studoval práva v Praze. Při cestě na Slovensko za strýcem se ztratí a chvíli zůstane u rodiny Žalných. Jejich předci byli slavní lovci medvědů. Bohušovi se líbí jejich dcera Katka, tak tam ještě chvíli zůstane a poznává jejich zvyky, oslavy svátků. Nakonec se s Katkou vezmou ® ukazuje na česko-sloven. vzájemnost. Vedle toho také zobrazuje život slovenského lidu v jeho sepětí s přírodou.
Divá Bára (1856)
- dcera pastýře, matka umřela, když byla malá ® říkají, že je divá. Bára pak žila u jiných lidí, má přítelkyni Elišku. Elišku si chce vzít starší pán - Bára se převlékne za strašidlo a pohrozí mu - chce tak pomoci přítelkyni, která má ráda jiného - avšak lidé to prohlédnou. Bára je zavřena - mladý myslivec ji pomůže utéct a nabídne jí sňatek. Eliška si zase vezme svého doktora.
- Divá Bára = silná, statečná, nebála se, tím, že se odlišovala od ostatních dívek, tak ji společnost zavrhla
- myšlenka = poukazuje na ženskou emancipaci
Pohádky: Sedmero krkavců, O dvanácti měsíčkách ….

K. H. Borovský - satirická poezie, kritika (znalost díla N. V. Gogola)
B. Němcová - povídky líčící kontrasty života chudých a bohatých (často je ale idealizuje)
Cestu k realizmu 80. let jasně připravili májovci


2. KRITICKÝ REALISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE (2. POL. 19. STOL.)

Po výrazné etapě májovců, pak ruchovců a lumírovců nastává období kritického realismu.
Vyvíjí se paralelně s lumírovským básnictvím a navazuje na ruchovské tendence v období od 80. let 19. století téměř do konce století. Upřednostňuje žánr povídky, románu a dramatu
Znaky:
Ø nerozvinul se plně jako v jiných literaturách (díky zvláštním podmínkám národního života)
Ø uplatňuje se hl. v próze s historickou tématikou (ovšem je to spíše projev národně buditelských
snah než realistických tendencí)
Ø venkovské téma (spíše dokumentární charakter) městská tématika se zobrazuje velmi okrajově
Ø teoretická studie (Otakar Hostinský: O realismu uměleckém) vyšla až v roce 1890

Objevují se zde tři tématické okruhy:
- historická próza – spíše projev národně-buditelských snah
- vesnická próza – spíše dokumentární charakter
- próza z městského prostředí

1882 - Obnovena samostatnost české university, vzniká zde skupina mladých vědců: T. G. Masaryk, Jaroslav Goll, Jaroslav Vlček, Jan Gebauer, Jan Herben - redaktor časopisu Čas
- uvědomovali si zaostalost české vědy, kriticky přehodnotili dosavadní výsledky jednotlivých
vědních oborů, začali pracovat na pozvednutí vědy, Ottův slovník naučný - od roku 1888
- přicházejí s realistickým programem - pro vědu, politiku, nakonec pro umění a literaturu
- vznikly teoretické studie, propagující program realismu, autoři studií: T. G. Masaryk, Otakar
Hostinský
Filosofické a společenské předpoklady:
- rozmach technických i přírodních věd: biolog Ch. Darwin – evoluční teorie
„ Vesmír a život jsou v neustálém vývoji a přitom méně dokonalé jevy ustupují těm silnějším a dokonalejším.“ - Přírodní věda – postupný vývoj všech druhů, Herbet Spencer – po Darwinovi
lékařství – Pasteur – lékařské objevy
Vývoj a) železnice, dynama, průmyslu (textilní, strojírenství …)
b) exaktních věd – matematika, fyzika, výzkumy …
Rozvoj filosofie : Společenské vědy
August Comte – zakladatel pozitivizmu: „Skutečnost je to, co lze poznat smysly a zkušenostmi.“
- zakladatel sociologie – vědy o lidské společnosti
Hyppolite Taine (ipolit tén) – fr. vědec a filosof
- vliv dědičnosti, rasy na vývoj jedince, lidská existence je podmíněna vnějšími vlivy (pudy, rasou, dědičností) = determinismus, líčí člověka jako produkt
- vystupňoval naturalismus

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK
- profesor filosofie, vystoupil v r. 1886 proti pravosti rukopisů, ale ohlas lidí byl negativní
- první český prezident – r. 1918
Dílo: Athenaeum III.
- důležité je přiznat pravdu a ne falešné památky – odvaha, čestnost jsou důležité
- chyby jazyka, inkoustu u rukopisů = důkazy, že to jsou falzifikáty
Česká otázka
- o tom, že i malé národy mohou být důležité, otázky práv českého národa, státoprávní otázka
- povzbuzuje národ k boji za své ideály, vytýká jim podřízenost a malost




Próza z prostředí vesnice

Žánry: povídka, převažuje realistický román
Specifika českého kritického realizmu: užití nářečí, zakotvení děje do určitého regionu


KAREL VÁCLAV RAIS
- narodil se v Lázních Bělohrad - Podkrkonoší
- byl učitelem, působil na Hlinecku jako venkovský učitel a potom v Praze
- přátelé Jan Neruda a Svatopluk Čech - vzory básnické ® nejdříve psal básně ® ne moc úspěšné
- na počátku 90. let - začal vydávat prózu
Výminkáři (1891) - soubor povídek
- Hlavní tematickou náplní povídek je rozklad rodinných svazků, spory dětí s výminkáři, viděné s krutou otevřeností. Hrdiny jednotlivých příběhů, laděných vesměs smutně nebo tragicky, jsou stařenky a starci, kteří přes nevděk svých dětí pomáhají do konce života mladým, odstrkováni, ponižováni a často i nenáviděni.
ukázka: Konec života - jedna z povídek
- v úvodní části používá popis - chalupa u Tynysů a výminek pana Střihavky (hl. postava) - trávil čas kouřením fajfky, žil v malé světničce, prostě zařízená, málo osvětlená, říkali mu kmotránek "jako růže"
- měl 3 dcery - Málka, Nanka a Kátle, 2 se provdaly do bohatých rodin, třetí sice chudě, ale z lásky
- žije sám - umí dobře vařit - kyselo, bramboračka, rodina se o něj moc nestarala
- v 2. části povídky se přestěhuje k Málce, ta to však nedělá z lásky k otce, ale kvůli penězům, které má otec naspořené. Málka + Antonín Morák ® konflikt v rodině - dcera Bára si chce vzít chudého chlapce, ale otec to odmítá, chovají se oba k Báře krutě, bezcitně. výminkáři je Báry líto, zastává se jí. Její matka si však stojí při svém manželovi.
- vztahy v rodině ovlivňovány majetkem, k dceři se chovají krutě, bezcitně
- užití dialektu (podkrkonošského nářečí) ® stojka = stovka, bandor = brambory, švagříček = švagr
Horské kořeny(1892) Potměchuť (1892) Rodiče a děti (1893) – soubor povídek
- všechny řeší vztahy v rodině ovlivněné penězi, vesměs otřesné obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti mezi venkovskými lidmi, všechny to jsou soubory povídek
Paničkou (1900) Na lepším (1901)
- také soubory povídek zobrazující touhu venkovských lidí dostat se z venkovského prostředí do lepší, bohatší společnosti, mít se lépe, kritika (sňatky bez lásky,......)

Kalibův zločin (1895) - román z venkovského prostředí
- hl. hrdina - Vojtěch Kaliba, žil v Ostrožinově (Podkrkonoší) se svými rodiči. Po smrti matky se musí oženit. Vypočítaví příbuzní mu dohodli sňatek s Karlou (její matka je vdova). Obě přišly k němu na statek. Karla měla známost s jiným (ten byl na vojně), vzala si Vojtěcha pro peníze. Její matka ji staví proti Kalibovi obě jsou na něj zlé, trápí ho, ponižují. Jednou se neudrží, uhodí Karlu - ta ho žaluje - je odsouzen. Zatím se Rachota (Karly milý) vrací z vojny, žije s oběma ženami na Kalibově statku. Když se Kaliba vrátí z vězení, vidí Karlu s Rachotou u něj doma - v záchvatu ji zabije (Rachota uteče).
- Obě ženy ho přivedou k nervovému zhroucení, Kaliba se stává obětí vášní a pudů
- naturalistické prvky - Kaliba je oběť pudů, vášní a vlivu prostředí ® negativní vliv
Všechny díla jsou kritickým pohledem na venkov, pohled je pesimistický, pochmurný
V dalších dílech však začíná ukazovat příklady venkovských kladných hrdinů - nositelé kladných životních hodnot.
2 typy: 1. typ - venkovský člověk, ne moc učený, ale měl svůj selský rozum – moudrý, spjatý s půdou, moudrý, nezkažený, spojený s přírodou, zastávání lidských hodnot
2. typ - typ venkovské inteligence = venkovští učitelé a faráři
Snažil se o zobrazení příkladného typu nesobeckého člověka, jenž by byl představitelem kladných životních jistot. Takový typ viděl ve venkovském člověku, v jeho morálních hodnotách a v neporušenosti jeho životních obyčejů nebo ve venkovské inteligenci, která s lidem úzce žila. V době stupňujících se společenských protiv vkládá své naděje do venkovského lidu jako základu národa
Pantáta Bezoušek (1893) - povídka
- hrdina je starý venkovský výminkář (1.typ)
- děj se odehrává v Podkrkonoší v 40. letech 19. století (konec národního obrození). Přijíždí do Prahy na návštěvu k synovi (advokát). Rodina ho má ráda, váží si ho. Poprvé poznává Prahu - nadšen, lidé se k němu chovají dobře. Manželka jeho syna má sestru - je sama, má ráda chudého chlapce - nechtějí ji ho dovolit, protože nemá peníze. PB je všemi vážen, přemluví je a tak si sestra vezme toho chudého mládence.
- vztahy ideální – zidealizované jako v Babičce
Zapadlí vlastenci (1893) - román
- ukazuje obětavou práci farářů a učitelů v době národního obrození
- děj se odehrává v Pozdětíně (dnešní Paseky)
- přichází mladý učitel Karel Čermák. Ten se postupně seznamuje s obyvateli, hl. s faráři - farář Stehlík, albína a Pepička. Karel dělá pomocníka učitelovi Čížkovi. Učil pouze za jídlo - život prostý a chudý. Čížek je vlastenec, půjčuje nějaké vlastenecké knihy. Karel má pouze babičku, které píše často dopisy. Protože je hodný a vlídný - je všude oblíbený. Postupně se Karel zamiluje do Albíny. Ale do něj se zamiluje Žalečka a kvůli své žárlivosti způsobí rozpad milenců. Albína je poslána do Prahy. stále jsi si však věrni. Do Prahy odjíždí i Stehlík, Čížek a Karel Čermák - setkávají se s Šafaříkem a Jungmannem. Nakonec se Karel a Albínou vezmou.
- hl. myšlenka - ukazuje, jak buditelé na vesnici (Stehlík, Čížek, Čermák) pujčují knihy, zpívají písně - organizují veřejný život, hrají na zábavách - přivydělávají si, pořádají vystoupení, besedy, cvičili ochotnické divadlo - kolem sebe soustřeďují kulturní dění na vesnici
Západ (1896) - román
- odehrává se na Českomoravské vysočině ve vesnici Studenec v 2. pol. 19. století
- název - symbolický, hl. hrdina je stařec ® konec života = "západ"
- hrdinové - obětaví buditelé, venkovští faráři
- farář Kalous - upřímný, laskavý, pomáhá lidem (oblíbený), odchází na penzi k sousednímu faráři. Když se loučí se svými známými - je tak rozrušený, že zemře.
- jeho nástupci: Letošník a Voříšek - život na faře
- život ve škole: Pondělíček - řídící učitel, žije v bídě, pronásledován úřady, ale na přímluvu Kalouska dostane lepší místo na škole, kde studuje jeho dyn
- kritika bohatých sedláků, byrokratičtí úředníci, církevní hodnostáři - neznají život na venkově
- 2 linie vypravování: život na faře x život ve škole
- zdařilá charakteristika hrdiny
- využívá svých poznatků ze života, poutavě vypráví, živým jazykem
- celý román je vlastně psychologickou charakteristikou faráře, rozvíjenou pomocí drobných každodenních událostí


TEREZA NOVÁKOVÁ
- dějištěm většiny jejích románů je východočeský venkov (Poličsko, Litomyšlsko a Skutečsko)
- o lidových zvycích na venkově, zabývala se myšlenkou ženských práv
- Sledovala především myšlenkový vývoj společnosti, s lyrickou ironií pozorovala své hrdiny a občas dala promluvit i svému pesimismu v názoru na lidské štěstí.
A) POVÍDKY (soubor povídek)
Úlomky žuly (1902)
ukázka-povídka: Drobová polévka
- Vypravuje ji stará Chlebounková. Žije se svou dcerou, je vdova, vejminkářka. Její manžel (Kačinky) nemá starou Chlebounkovou moc rád, protože ji musí živit. Syn Chlebounky má zabijačku, ale na ně zapomene - ony se utěšují, ale on na ně zapomněl - má se dobře a ony se mají špatně, i přesto jim nepomůže.
- Ukazuje majetkové rozdíly mezi lidmi na vesnici (i v rodině). Její 3. syn na ně zapomněl - špatné rodinné vztahy. Vylíčení bídy, všedního způsobu života.
B) ROMÁNY
Hlavní součástí díla je pět velkých románů - monografické = kniha věnovaná jedné postavě; hrdinové z kraje Litomyšlska a Poličska, často historičtí hrdinové, někteří jsou inspirováni skutečností, často končí tragicky. Psaní dokumentárně-realistickou metodou – velmi realisticky a detailně.
Maloměstský román (1890)
- zpracovala život dcery K. H. Borovského Zdeňky a její tragický konec života
- svoje osobní štěstí obětovala pro národní myšlenku
Jan Jílek (1904)
- zobrazuje Litomyšlsko konce 18. století
- hrdina je prostý venkovský krejčí, který se nechce vzdát evangelické víry
- z doby osvícenství, před vydáním tolerančního patentu
- je vězněn, týrán, ale víry se nevzdá, ale nakonec odchází do ciziny za evangelickými emigranty
- monografický román = děj se soustřeďuje kolem jedné, ústřední postavy
Jiří Šmatlán (1906) - monografický román
- zobrazuje okolí Poličky v 2. pol. 19. století
- chudý tkadlec, horlivý čtenář knih hledá v životě (v knihách) pravdu, spravedlnost a spravedlivé uspořádání lidské společnosti, hledá tzv. "boží pravdu"
- nejprve je katolík, pak přestoupí na evangelickou víru - ale ani v jedné nenajde uspokojení, odpovědi na své otázky, seznámí se s dělníkem Hamerníkem, který přinese na vesnici myšlenky utopického socialismu a tak nalezne svou naději v socialismu
- Nováková ukazuje, jak socialistické učení pronikalo mezi venkovský lid, mísilo se s náboženským cítěním a vytvářelo svéráznou směs lidových představ o uspořádání lidské společnosti
Na Librově gruntě (1907)
- hrdina je osvícený a národně uvědomělý sedlák Jobek Libra
- příklad čestného člověka, sečtělý, národně uvědomělý, lidé si ho váží a chodí k němu pro rady
- jeho osudy se odehrávají kolem roku 1848 (zrušení roboty) a jsou těsně spjaty s politickými událostmi této doby - nakonec se stane starostou
Drašar (1910) - opět monografický román
- je to skutečně žijící postava - Josef Václav Michl - Drašar (1810 - 1862)
- katolický kněz, který vykonal mnoho záslužné buditelské práce - napsal Dějiny českosl. literatury
- pronásledován - byl kněz, ale chtěl mít rodinu, přestoupil na k evangelické církvi – stejně nemohl
- zemřel na Poličsku v bídě a zapomnění (2 nemanželské děti, žil se ženami)
- rozpory s úřady, církví, odsouzený okolním světem

Chudí lidé hledali útočiště v sektách a o osudech těchto lidí píše v:
Děti čistého živého (1909) = název náboženské sekty na Skutečsku
- myšlenka: po smrti budou žít v ráji, celý život směřují ke světlu
- je to o společenské situaci - bída lidi dohnala hledat útočiště v sektě
- popisuje rozpad a úpadek této sekty - není to řešení
- hrdinou románové kroniky je celá skupina blouznivých vyznavačů světla - lepšího života. Problematika románu není však náboženská, pod náboženskými symboly se tají vášnivá touha prostých lidí po dokonalejším životě.


JOSEF HOLEČEK (1853 - 1929)
-narozen v selském prostředí Stožice u Vodňan
- zachycuje selské prostředí v Jižních Čechách
- překládal jihoslovanskou lidovou epiku
Naši (1888 - 1913)
- 10-ti dílná románová kronika
- románová kronika = chronologicky zachycuje osudy několika generací jednoho rodu na pozadí společenských událostí, děj se rozbíhá, hodně postav, široký časový záběr
- rodina Kojanů - sedlácká rodina
- v popředí velkého množství postav stojí sedlák Kojan - hloubavý, přemýšlivý člověk, ukazuje postoje k ostatním lidem, k půdě, ke šlechtě, k církvi
- osudy na přelomu 2 epoch - feudalismus ® kapitalismus (1848)
- kniha zaujme skvěle prokreslenými charakteristikami, dětskou psychologií mladého Bartoně Kojana, přírodními popisy, ale i úvahami o českém národním charakteru


JAN HERBEN (1857 - 1936)
- zachycuje Moravu, Moravské slovácko
- stejné názory jako TGM, působil v Brně - zakladatel a redaktor časopisu Čas
Do třetího a čtvrtého pokolení (1889 - 1936)
- rozsáhlá románová kronika
- selská rodina Hrabců - od dob vlády Marie Terezie až do poloviny 19. století
- nejstarší generace byla panskými dráby a utiskovateli
- nejmladší generace jsou národní buditelé
- na vývoji této rodiny zachycuje vliv dobových událostí na život a myšlení venkovského lidu


ANTAL STAŠEK (1843 - 1931)
- právník ze Semil, zaměřoval se na podkrkonoší (jako Rais)
- vlastním jménem Antonín Zeman, otec Ivana Olbrachta
Blouznivci našich hor (1895)
- soubor povídek
- spiritismus = duchařství, lidé se scházeli a nacházeli v tomto své útočiště
- má daleko k jakémukoli idealizování vesnického života, vidí naopak napětí, konflikty a změny
- chudý kraj - útlak sociální i národnostní (Němci)
- někteří hrdinové vystupují ve více povídkách
- hrdinové mají majetkové problémy
- různé postoje - míšení utopických myšlenek (soc.), náboženství a anarchismu - v tom se odrážela reakce venkovského obyvatelstva na složité rozpory, které s sebou přinášel kapitalismus
Romány: O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1927)
- ze Semilska (1848 - 50. léta), hrdina Matouš Štěpánek - švec, z majetkových problémů hledá východisko v anarchismu a utop. socialismu
O temných vírech (1900)
- zachycuje prostředí dělníků v textilkách na Semilsku
- utlačováni sociálně i národnostně (německými továrníky)


JINDŘICH ŠIMON BAAR (1869 - 1925)
- byl katolickým knězem, pocházel ze starého selského rodu z Klenčí na Chodsku
- zachycoval JZ Čechy, patřil mezi venkovské buditele
- měl pokrokové myšlenky - kritika vysokých hodnostářů a kněžského a katolického celibátu
Povídka: Farská panička - z prostředí fary
- hrdinka - farská služka, toužila po lepším postavení, díky svým intrikám atd. se stala hospodyní a nakonec získala majetek a stala se nezávislou
Romány: Holoubek
- o knězi žijícím na faře, jeho osudy, autobiografické prvky, stojí na straně lidu a pomáhá mu
Jan Cimbura (1908)
- hl. hrdina- ideální sedlák jižních Čech, pracovitý, čestný, zodpovědný, přirozená moudrost, vážený okolím, zachycuje celý jeho život - není z farského prostředí
- v mládí miloval jednu dívku, nemohli se vzít, ona si vezme jiného, pak se stane vdovou, Jan si ji vezme i s dětmi, mají stolu také děti, spořádané manželství, bezkonfliktní člověk
trilogie: 1. díl: Paní komisarka – z rev. období roku 1848, vystupuje zde postava B. Němcové
2. díl: Osmačtyřicátníci - národní generace buditelů kolem r. 1848
3. díl: Lůsy – boj o obecní lesy mezi sedláky a chalupníky v 40. – 50. letech 19. stol.


Historická próza

Historické téma se v naší literatuře objevuje znovu po více než třiceti letech, a to v 70. letech. V této době totiž nastupuje generace ruchovců, která v opozici k májovcům zaměřuje svou pozornost právě k historii.
Vedle nich se objevují autoři, kteří se svou tvorbou zaměřují pouze na historii.
Zájem o historii se obnovuje po rakousko-uherském vyrovnání, a historická próza proto neslouží jen pouhému pobavení (jako v ostatní Evropě), ale právě naopak - povzbuzuje k národnímu boji .
Realisté rozvíjejí žánr historického románu a historické povídky.


JOSEF SVÁTEK (1835 - 1897)
- volil si k obsáhlým románům s podrobným kulturně-historickým pozadím nejraději rušnou dobu rudolfínskou nebo pobělohorskou
- dílo: Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, Majestát Rudolfa II., Sedláci u Chlumce, Tajnosti pražské


VÁCLAV BENEŠ TŘEBÍZSKÝ (1849 - 1884)
- katol. kněz,jeho dílo dosáhlo největší oblibu v lidových čtenářských vrstvách, psal hlavně historické povídky nebo črty
- líčí se sympatiemi husitství i selské vzpoury a nadšeně vzpomíná na revoluční rok 1848
Královna Dagmar - román
- zachycuje 13. století, boj o trůn mezi Přemyslovci - Vladislavem a Přemyslem Otakarem I. ® dcera Drahomíra provdána do Dánska za Waldemara, říkali ji tam Dagmar (dagmar = jasný den) oblíbená královna
- zachycuje dění v Čechách, vládu Přemysla Otakara I., provdání jeho dcery ® cesta PO I. na český trůn
Povídky řadil do větších tematických cyklů:
V červáncích kalicha, V záři kalicha ® z doby husitské
Pobělohorské elegie, (Pod doškovými střechami) ® z doby josefínské a napoleonské
- líčí truchlivou dobu pobělohorskou, germánský útlak, pronásledování nekatolíků
Trnová koruna
- román zachycující dobu 30tileté války
- líčí období 1631 - 32, osudy vojsk Albrechta z Valdštejna v Čechách, zavražděn v Chebu 1631, zachycení bojů u nás
Bludné duše (1879)
- jeho nejznámější dílo, je to román
- zobrazuje selské povstání v rodném kraji Třebízského (Slánsko) za doby josefínské. Po boku selských vůdců rebelie stojí i mladý kněz, který hyne jako poslední oběť povstání
Pro celé jeho dílo je příznačná elegičnost, vyplývající ze soucitu s utrpením ledu. Svou silnou citovostí a vzrušeným patosem se příznivě odlišoval od průměrného stylu soudobé historické beletrie.



ALOIS JIRÁSEK (1851 - 1930)
- z Hronova, řemeslnická rodina, studoval německé gymnázium v Broumové a HK, poznal zde vlastenecké hnutí. Učil se Polsky a Rusky, měl silné výtvarné nadání - ale nakonec studoval historii na filosofické fakultě. Jeho přítelem byl Mikoláš Aleš (ilustroval mu knihy). Jako středoškolský profesor působil v Litomyšli (učil dějepis), pak přešel do Prahy. Válka ho přiměla k politickému vystoupení - mezi prvními podepsal květnový Manifest českých spisovatelů a otevřeně se přihlásil k boji za samostatnost ČR. Po vzniku sam. ČSR byl členem senátu, ne moc dlouho ® spisovatelská činnost.
Začínal básněmi - nebyly úspěšné, byl hlavně prozaik a dramatik
Shodně s Palackým spatřoval vrchol českých dějin v husitství a bratrství, naopak úpadek viděl v době pobělohorské. Se zvláštní zálibou se vracel k období národního obrození. Nositelem dějinných hnutí je Jiráskovi vždy lid ® výstavba jeho románů není monografická, ale je to lid typizovaný několika postavami, které ztělesňují názory a postoje rozsáhlého lidového kolektivu. Bohatý děj se vine několika proudy, které se navzájem prolínají. Dovede barvitě a náladově představit dobovou atmosféru, dramatický zobrazit válečné scény atd. Jeho dílo je velmi rozsáhlé.
OBRAZ ČESKÝCH DĚJIN V DÍLE A.JIRÁSKA
A) NEJSTARŠÍ OBDOBÍ ČESKÝCH DĚJIN
Staré pověsti české
ukázka: Blaničtí rytíři
- hora Blaník u Vlašimi, uvnitř hory ubíhá čas rychleji než na světě (1 den = 1 rok)
- naděje pro národ, čerpal i ze starších pramenů (Kosmas)
pověst = historická fakta jsou zkreslena, nadpřirozené bytosti a jevy
B) HUSITSTVÍ
1. fáze: Mezi proudy (1887 - 1890) - třídílný román
- zachycuje počátky husitství za doby vlády Václava IV. (1391 - 1409) ve všech jeho složkách: národní, sociální i náboženské
- spor Václava IV. s církví a šlechtou, kázání Husa, vznik kritiky církve
- Jan Hus, Jan Žižka, Jan z Jenštejna (arcibiskup), Václav IV.
1. část: Dvojí dvůr
2. část: Syn ohnivcův
3. část: Do tří hlasů
2. fáze: Proti všem (1893)
- má 3 díly Skonání věku
Kruciáta
Boží zástup
1. díl - bouřlivý vznik husitství, počátek pálení kostelů, vznik Tábora
2. díl - o dění v Táboře, společný majetek, nejrozsáhlejší o bitvě se Zikmundem, vyhnání Němců z Prahy, Oldřich
obléhá Tábor (O prohraje), bitva na Vítkově - výhra husitů
3. díl - dělení husitů - Kaniš a Bydlinský - radikální (adamité), sňatek Zdeny a Bydlinského - vzali se, chtěli utéct, ale byli upáleni. Barvité líčení bitvy na Vítkově, detailní
- hl. postavy - Ctibor z Hvozdna - zeman, husita, syn Ondřej z Hvozdna
historické postavy: Jan Žižka, Mikoláš z Husi, paní Zdena, Kaniš a Bydlinský
protihusité: Zikmund, Oldřich z Rožmberka, Probošt Petr
- zachycení občanské války, hl. myšlenkou je zobrazit celou dobu
- snaha zachytit a umělecky ztvárnit všechny složky husitské revoluce v jejich diferencovanosti: radikální tábory i chiliastické sekty a umírněné Pražany. Dějový rámec svazují osudy zemanské dcery Zdeny z Hvozdna a její láska k fanatickému knězi Bydlinskému. Ideovým vyvrcholením díla je dramatické vylíčení bitvy na Vítkově.
3. fáze: Bratrstvo (1899 - 1909) - trilogie
1. část: Bitva u Lužence
2. část: Mária
3. část: Žebráci
- Jiráskův umělecky nejucelenější historický román
- období doznívání husitských myšlenek po porážce u Lipan, zbytek husitů (Bratříci) odchází na Slovensko ® už to není obraz husitství v plné jeho síle, spíše jeho dohasínání a postupný rozklad
- v díle vrcholí Jiráskovo vyprávěčské i kompoziční umění, které opustilo metodu volného spojování několika dějových pásem
- Jan Jiskra z Brandýsa - vedl je, intimní příběh lásky mezi hejtmanem Talafúsem a vášnivou a zrádnou Máriou souvisí přímo s dějovým tokem a historickými událostmi. Podařilo se mu vytvořit plnokrevnou ženskou hrdinku, jednu z mála v jeho tvorbě.
- smysl: zachytit doznívání, útlum a porážku husitství
Husitský král (1919) - nedokončený román o Jiřím z Poděbrad
Dramatická trilogie: Jan Hus
Jan Žižka
Jan Roháč z Dubé
C) OBRAZ DOBY POBĚLOHORSKÉ
Skály (1886) - úvodní román ztvárnění této doby
- děj se odehrává na Broumovsku za doby 30-tileté války - vzpoury, pronásledování nekatolíků
- představuje společenské síly trpící útlakem feudálního řádu a katolické církve. Chmurnou freskou těžkého útlaku poddanského lidu a selské vzpoury, organizované evangelickým knězem Matyášem Ulickým, probleskuje záblesk naděje v závěrečné scéně smíření starého rebela Voborského se synem, katolickým knězem. Zároveň však ukazuje tíhu doby, která odcizovala syny otcům
Temno (1912 - 1914)
- Čermák udá Machovcovi (jsou tajnými nekatolíky), otec uteče, děti vyslýchány, pak poslány do Prahy k Březinovým, aby byli obráceny na křesťanskou víru. Chtějí utéci k otci do zahraničí. Helenka Machovcová má ráda Jiříka Březinu ® neuteče a zůstane s ním, její bratr uteče, odhalí se jejich láska, má být poslána zpátky, přijíždí otec do Prahy a odváží si ji do zahraničí
- cíl: odhalit život a pronásledování tajných nekatolíků
- zachycuje v plné šíři morální a kulturní situaci národa v době protireformační, děj probíhá ve 20. letech 18. století, kdy je již celá země pokatoličtěna a nepatrné zbytky tajných nekatolíků, podporovaných emisary z Pruska, se marně brání jezuitskému tlaku. Útisk je nepůsobivěji zobrazen postavou fanatického jezuity Koniáše.
Psohlavci (1883 - 1884)
- Chodové, obyvatelé pohraničí, mají chránit hranice, měli své psy - hlavy psa měli ve znaku ® psohlavci
- zachycuje povstání Chodů - panství se dostalo do rukou němce Volfa Viléma Lamingera (ten jim neoprávněně sebral svobody a práva), povstání vedl Jan Sladký Kozina - důsledný bojovník za lidská práva, povstání potlačeno
Skaláci (1874) - závěrečný román z doby pobělohorské, ale vznikl jako první
- děj na zámku Skalka, zobrazuje zde nepokoje a selské bouře, které končí 1781 - vydán patent Josefa II. o zrušení nevolnictví
- autor zde vylíčil poslední velkou selskou vzpouru r. 1775 na Náchodsku
D) DOBA OSVÍCENSTVÍ
Na dvoře vévodském (1877)
- odehrává se na Náchodském panství v době zrušení roboty a doby osvícenské
- líčení knížecího dvora, vévody Zaháňského a jeho manželky
Poklad (1881)
- román, na hradě Počtejně, vesnici
- prudké, zalesněné kopce, leží v údolí řeky divoké Orlice, uprostřed je vesnice - žil tam hrabě Šamaré, který investoval velký majetek do hledání pokladu na hradě
- tajní čeští bratři, pronásledování nekatolíků
- 2 linie - na zámku a v prostých chalupách
- postava tajného evangelíka - Bartodějský - byl zatčen,ale protože vychází toleranční patent, tak musí být propuštěn
- střet 2 světů: katolíků x nekatolíků
starý svět x nový svět tolerance

E) DOBA NÁRODNÍHO OBROZENÍ
F. L. Věk (1888 - 1906)
- je to historický román z doby NO (od 70. let 18. stol. do 20. let 19. stol), odehrává se v Dobrušce a v Praze a má 5 dílů:
1. díl: narození Věka r. 1769 v rodině dobrušského kupce. Z dětství si pamatuje selskou vzpouru 1775 a souseda Žalmana, tajného evangelíka, jemuž vzali bibli. Díky svému hudebnímu nadání se ještě mladý dostane do benediktinského kláštera - zde se vzdělává a je choralistou. Spřátelí se se starým bibliotekářem páterem Matyášem. Potají se od něho z knihovny půjčuje knihy, které jsou v této době zakázané číst. Klášter je zrušen a tak si musí mladý Věk peníze na studia vydělávat. Vyučuje hodiny hudby v rodině Butteauově. Zde se zamiluje do němé Pauly, kterou učí hrát na klavír. Díky nim se seznámí s vlastencem Thámem, který je také do Pauly zamilovaný (a také si ji nakonec vezme). Věk se věnuje hudbě a divadlu a zanedbává studium. Spřátelí se s profesorem Vydrou, který na přednášce pozná sice jeho mezery v matematice, ale ocení jeho historické znalosti a vlastenectví. Rodiče Věka se dozvídají o jeho zanedbávání školy. Po návštěvě otce v Praze je donucen vrátit se domů. Chce sice utéct zpět do Prahy, ale jeho přítel Thám mu to rozmluví a Věk se stává národním buditelem v Dobrušce.
2. díl:Pracuje v otcově krámku.Po nějaké době otec umře a Věk navštíví Prahu.V Krameriově expedici se seznamuje s vlastenci,kteří se zde scházejí (Prokopem Šedivým, Šebestiánem Hněvkovským, rychtářem Vavákem, Krameriem) Navštíví i Butteaovi a pozná nešťastný osud Pauly jako ženy Tháma (trpí bídou, Thám je často opilý). Vrací se do Dobrušky. Po nějaké době opět jede do Prahy - s několika vesničany se jede podívat na korunovaci českého krále Leopolda II. Během této události se zamiluje do své sousedky Márinky Snížkové, která ho má už dlouho ráda. 2. díl končí svatbou Věka s Márinkou.
3. díl: příchod ruských vojsk (Suvorov) do Čech (napoleonské války), Věkova výprava se synem do ležení ruských vojsk, Věkův rozhovor se zajatými Francouzi (vliv fr. osvícenství), dozví se o Paulině nevěře Thámovi s hercem Amlingem, požár Dobrušky zničil i Věkův obchod
4. díl: Věk získal pomoc a podporu známých, ale nová rána - státní bankrot r. 1811, studia Věkova syna Vašíka v Litomyšli, úpadek divadla v Praze, Thám opuštěn Paulou, zemřel Vydra, Kramerius, noví vlastenci - profesoři Jan Nejedlý a Josef Jungmann, farář P. Ziegler - jejich obětavá buditelská práce.
5. díl: v popředí Věkův syn-právník Václ. Vlastimil Věk a jeho lásky, styky s vlastenci(V.K. Klicpera, J.N. Štěpánek, M.Z. Polák), smír Tháma s Paulou na jejím hrobě v Haliči, Thámova smrt, dekret z r. 1816 - zavedení češtiny na gymnáziích.
hlavní postava F. L. Věk je historická osobnost Františka Vladislava Heka z Dobrušky, který byl národním buditelem na vesnici, vlastenec, syn dobrušského kupce (pečlivý a přísný otec)
postava tajného evangelíka Žalmana, který udržuje víru svých předků i přes pronásledování skutečné historické osobnosti: Kramerius, Thám, Dobrovský, Vavák, Hněvskovský,......
- je zde hlavně popisována záslužná práce průkopníků obrozenských snah, zvláště na venkově, pro lid, jejich obětavost ve prospěch českého národa.V závěru je optimismus do budoucnosti (vydání dekretu). Kniha je historicky věrohodná - obraz počátků národního obrození, počátků novočeského básnictví, divadla, vědy
- jazyk je přístupný a srozumitelný
U nás (1899 - 1903)
- románová kronika ® rozsáhlá ® zachycení historických událostí širšího období, chronologicky, barvité vyprávění, širší okruh postav
- má 4 díly: Úhor (1899)
Novina (1899)
Osetek (1902)
Zeměžluč (1903)
- je pokračováním F. L. Věka a zobrazuje národní obrození v Jiráskově rodném kraji (Hronovsko), skutečné události a postavy - páter Regner Havlovický - šíří mezi lidem vzdělanost a kulturu, směřuje k řešení soc. otázek a k zlepšení hmotné situace venkovského lidu,setkává se se skutečnými osobnostmi doby NO, prostředí venkovských obrozenců.
Filosofská historie (1877)
- povídka dotýkající se závěru doby obrozenské
- studentská idylka z litomyšlského prostředí s výstižně pokreslenými typy studentů, jejich lásek, s radostmi, strastmi i jejich bojovným nadšením v době "jara národů", které tak ostře kontrastuje s ustrašenectvím aktuára Roubínka. Postava Roubínka se stala jedním z nejmistrnějších typů šosáka v české literatuře.
DRAMATA
Otec (1894) - drama ze současnosti
Vojnarka (1890) - drama ze současnosti
Lucerna (1905)- hra s pohádkovým námětem


ZIKMUND WINTER (1846 - 1912)
- vystudoval historii, narozdíl od Jiráska zpracovává fakta dokumentárním způsobem a nezpracovával ho umělecky
Dílo:
a) odborné práce – odborné studie o každodenním životě
b) beletrie - přístup k historické látce:
1. velmi přesné zobrazení určité doby a prostředí (ovlivněn studiem v archivech), historik převažuje nad beletristou
2. zajímá se o individuální příběh postav, nejde mu o zachycení velkých dobových událostí a výklad dějin
3. hrdinové - váhaví, rozpolcení, zmítaní okolnostmi, vnějšími, vnitřními (city) - bývají chápání jako typické vlastnosti intelektuála z Wintrovy současnosti
Povídka: Krátký jeho svět
- námětem je zpráva ze soudního jednání (z archívu), pražský kantor se pokouší napravit záletnou ženu, dostal se do podezření, že je jejím milencem, její manžel ho jako milence své ženy zavraždí.
Kulturní obraz z českých měst
- píše literaturu faktu = dokumentárně zpracovává historické události
- ukázka. Štědrý den v radnici Staroměstské
- všichni do pracovali pro město (radnici) dostávali vánočku (i kat, ras)
Nejvýznamnější je však jeho historická beletrie:
Rozina sebranec (1905)
- odehrává se v Praze v okolí kláštera. Hlavní postava pomáhá v klášteře a pomáhá páterovi Antonínovi. Od něj se dozvídá, že byla nelezena a svěřena mu do péče. Je krásná, ale muže odmítá. Přichází mladík Nikolov, který se do ní zamiluje a ona do něj také. Slíbí si lásku pod křížem. Nikolov musí jet do Benátek a slibuje jí, že ze vrátí. Ale nevrátí, Rozina dostane dopis, že ji už nechce, protože je špína. Tak svedla prvního muže, kterého potkala a snažila se s ním utopit, ale nepovedlo se to. Karf se o ni zajímá a nakonec se vezmou. Zpočátku mají bezproblémový vztah, později však neshody a on jí vyhodí. Stýkala se se svou dcerou, když se to Karf dozvěděl, tak ji také vyhodil. Sami si pořídily krámek. Potkali Mikuláše - nabídka práce jako pokojské na zámku - slíbeno dost peněz. Když měly odjet na sídlo, museli jít přes lesy. Mikuláš počkal až usnou, vystřelil, postřelil Mandu a Rozinu pobodal a zabil. Když se Manda vzbudila, tak to šla říct páteru Antonínovi, pohřbili Rozinu. Mikuláš byl nájemný vrah, kterého si Karf najmul - když si šel pro peníze ke Karfovi, tak ho Manda poznala - on před ní utíkal a spadl ze střechy. Karf nebyl pro nedostatek důkazů odsouzen.
Mistr Kampanus (1907)
- vrcholné dílo, je to historický román
- Jan Campanus Vodňanský - byl skutečná historická postava, básník, rektor Karlovy Univerzity
- má 2 díly zachycující období 1612 - 1622
1. díl: Zachycuje život pražských studentů před a v období zkoušek, Mollerus se nepřipravoval ® neuspěl ® nedostal
od Kampana žádné doporučení.. Kampanus měl ženu Lidušku a syna Jeníka. Popisován rok 1618 - 1. pražská defenestrace v čele s Matyášem Thurnem, vyhodili do přikopu Bořice Martinice, Viléma Slavatu, písaře Fabricia, Kampanus se jí také zúčastnil.
2. díl: Zaměřen na společenské události, bitva na Bílé hoř r. 1620. katolíci x stavy ® poraženy za 2 hodiny, zabavování majetku v Praze. Rok 1621 - 27 českých pánů bylo popraveno - doktor Jessenius - provedl veřejnou pitvu (vyřízli mu jazyk a pak ho popravili). Rektor Trilus sesazen, musel odejít ze země, Kampanus cítil konec univerzity, jezuité zaberou univerzitu, Kampanus přestoupí ke katolické církvi, aby univerzitu zachránil, ale nepodařilo se mu to ® spáchal sebevraždu, protože nemohl unést tragický osud českého národa, který spojuje s popravou 27 českých pánů.
- smysl: popisuje konec nejslavnějšího období humanismu, vrcholnou scénu - popravu 27 českých pánů, úpadek české univerzity v Praze ® poněmčena, jezuité, porážka českého národa, rekatolizace, těžké období v Čechách
- vytvořil působivý obraz národní tragédie



Městské téma

IGNÁT HERRMANN (1854 - 1935)
- popisuje jednotlivé pražské postavičky - s humorem a satirou
U snědeného krámu
- román o rozvratu chudé kramářské rodiny, velká obliba
Martin Žemla jde do učení k obchodníkovi Rorejsovi, učí se kupcem, stráví zde 5 tvrdých let, chtěl navíc studovat večerní školu, Rorejs ho za to vyhodí, po trpkých letech odříkání si Martin ušetří na svůj vlastní obchod, čeká ho však krach, protože pro tehdejší rvavou společnost je příliš služný a navíc ho přivádí na mizinu láska k vypočítavé a pyšné Pavlíně Šustrové (jeho žena), která zároveň udržuje styky se svými milenci, Martin pozdě poznává, že byl podveden a Pavlínou doslova vyjeden, aby se zachránil před bankrotem, volí dobrovolnou smrt.
Podmínky učení u Rorejse – Martin se bude učit 5 let, bude tam bydle, spát, jíst, před spaním musí sobě i jemu vyčistit boty, za každý rok musí zaplatit jeho otec 20 zlatých, nesmí si stěžovat, musí poslouchat, bude ho bít
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Tchán Kondelík a zeť Vejvara
- zde projevil větší sklon k idealizaci než v prvním románu

Další próza z městské prostředí: Neruda – Povídky malostranské, Hálek – Poldík rumař, Světlá – Pražské prózy, Arbes – romaneta, Čech – Výlety pana Broučka


3. NATURALISMUS
Hrdina: oběť pudů, vášní a prostředí


VILÉM MRŠTÍK (1863 - 1912)
Pohádka máje (1892)
- tímto idylickým románkem proslul nejvíc
- je oslavou jara, přírody a mladé studentské lásky, která má sílu mravně obrodit člověka
Santa Lucia (1893)
- tento román už nekonči idylou, ale hrdinovou smrtí
- hl. hrdina Jiří Jordán, umírá vysílením v nemocnici, retrospektivní kompozice = když umírá, tak se vrací se k minulosti
- chudý, od mládí touží po volnosti a samostatnosti. V Praze slyší písničku Santa Lucia - stává se pro něj cílem dostat se do Prahy - miluje ji. Citlivý, mladý člověk, v Praze strádá bídou a ze svých snů vystřízliví - je sám, opuštěný a onemocní a umírá fyzicky i psychicky vysílen
- stává se obětí pudů - touží po Praze
Zumři (1893)
- rozsáhlý román, který zůstal nedokončen a měl být pokračováním obou předchozích děl


KAREL MATĚJ ČAPEK-CHOD (1860 - 1927)
Kašpar Lén Mstitel (1908)
- hrdina: zedník Kašpar Lén, bydlí v podnájmu u přítele Kryštofa. Má rád jeho dceru Mařku, musí ale odejít na vojnu. Když se vrátí, zjistí že Mařku svedl bohatý kupec Konopník. Ten otravoval Kryštofa a dohnal ho ke smrti. Kašpar se soustřeďuje na pomstu - hodil na něj cihlu a on zemřel.
- Kašpar se stal obětí touhy pomstít přítele i sebe, vášní
- studuje vznik zločinu v duši zednického mistra, mstícího se na svůdci své milenky
ukázka: Otec a Mařka měli hlad a tak kradli jídlo dírou ve zdi - Konopník je přistihl, otce přivázal, Mařku znásilnil a potom ho teprve pustil a otec si ze zoufalství skočil do Vltavy a utopil se.
- Mařka - hluboké psychické pohnutí - zaměřuje se na to, líčí to biologicky
- Mařka zemřela pohnutím, Kašpar měl tuberkulózu, u soudu měl chrlení krve a zemřel
Turbina (1916)
- majitel pražské továrny Ullik, má 2 dcery - Máňa, která studuje medicínu, není hezká, ale je inteligentní a Tyndu, která je krásná, inteligentní, nadaná zpěvačka, je na ní víc pyšný a má ještě syna Bouďu
- Tynda má mnoho nápadníků, Vážka - učí v hudební škole, doprovází ji na klavír (ošklivý), syn hlídače - Václav Nezmara - atlet
- Ullik chce rozšířit výrobu - zavádí novu turbínu, při puštění všechno kolem sebe zničí - ocitá se na mizině. Tynda nechce manželství, noc před vystoupením má sex s Nezmarou ® selže jí hlas - fiasko, její kariéra se hroutí. Závistivé ženy jí přezdívaly turbína - továrník má 2 turbíny - obě vybouchly. Člověk - oběť pudů.
- zachycuje všestranný úpadek pražského měšťanstva
Antonín Vondrejc (1917 - 1918)
- hl. hrdina – Antonín je chudý, podřadný redaktor (korektor), neúspěšný básník, přichází z Moravy do Prahy. Chodí do hospody "U Šaršků" a schází se zde společnost bohémských umělců = upanišada. Do Antonína se zamiluje židovská servírka Anna, on si ji nechce vzít, ale je k ní pudově připoután - mají spolu dítě, Anna to zařídí, že jsou oddáni, on umírá
- slabý, oběť prostředí a postav kolem, neschopný se vymanit, je otrokem prostředí pivnic, svých smyslů a marně se pokouší osvobodit o Anny


MATĚJ ANASTÁZIA ŠIMÁČEK (1860 - 1913)
- zaměřil se na prostředí měšťáckých rodin, cukrovarů a továren
Duše továrny, Světla minulosti, Chci žít, U řezaček ® hrdinové těchto románů jsou vesměs lidé chorobní, otrávení dobovou skepsí, ocitají se v prudkých srážkách se společenským řádem a veřejnou morálkou, neboť vrozený temný pud je žene k nerozvážným činům. Pomáhají jim obětavé, šlechetné ženy, berou na sebe jejich viny, nebo se za ně obětují. Povahy hrdinů vykládá Šimáček jako vlivy dědičnosti a prostředí. Nápravu sociálních poměrů hledá v posílení mravních vztahů, zejména rodinných.


JOSEF KAREL ŠLEJHAR (1864 - 1914)
- jeho pohled na lidský život je pesimistický, svět jeho povídek a románů je světem podlosti, surovosti a ničivého působení moderní civilizace.
Kuře melancholik (1889) - román
- působivá paralela mezi umírajícím dítětem a dodělávajícím kuřetem
Peklo (1905), Lípa (1908)
- pád staleté rodové lípy symbolizuje rozklad starých selských tradic


4. REALISTICKÉ DRAMA

Ladislav STROUPEŽNICKÝ: Naši furianti (1887)
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová – veselohry s historickou tématikou

Gabriela PREISSOVÁ: Gazdina Roba (1889)
Její pastorkyňa (1890)

Alois a Vilém MRŠTÍKOVÉ: Maryša (1894)

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT